Byla jednou jedna krabice a na ní byl nepřehlédnutelný nápis: "Valet" ... Nikdo však nevěděl, co se v oné krabičce skrývá a každý se ji bál otevřít, protože na světě neměla obdoby...
Po čase se ale stalo něco, co nikdo nečekal a u lidí se tato krabice začala stávat poslem z pekla... Pomalinku se začala rozpínat a roztahovat, bobtnat a nafukovat, zvětšovat a roztahovat... Nikdo z lidí už se k Valetu nepřibližoval a všichni očekávali konec světa...
Jednoho slunečného parného dne se přesně v právé poledne ozval z domu, kde byla ona záhadná krabička uložena, obrovský výbuch... Okna popraskala i v sousedních domech a obyvatelé města Valet(To město bylo založeno právě kvůli krabici a proto dostalo i tento příznačný název) si už mysleli, že jsou v pekle a každou chvíli čekali, že si je nějaké zlé pekelné mocnosti odnesou... Po několika dnech se však vzpamatovali a první odvážní obyvatelé se šli podívat blíž k tomu zničenému domu... Dveře byly výbuchem vyražené, a tak se někteří vydali až do epicentra výbuchu a čekali nejhorší...
Když však vstoupili do místnosti, kde po několik měsíců byl Valet uchováván, žasli nad krásou a nevinností, která se jim zjevila... Na zemi ležela mezi kousky roztrhané krabice krásná, roztomilá, malá holčička a spokojeně spinkala... Od té doby se Valetu nikdo nebojí, holčička se stala královnou Valetu a ve městě je od té doby obrovská výrobna Valetu a obyvatelé pijí, jak hrdlo ráčí...:-)
Jak se tak ve Valetu zvyšovala konzumace toho místního lahodného nápoje, musely být vysázeny nové vinice. Na slunečných svazích nad městem se tedy pilně pracovalo na nových úrodných vinných plantážích. Po několika týdnech usilovné práce, při které se dělníci neosvěžovali ničím jiným než právě Valetem, se již zelenaly malé sazeničky vinné révy. Zatím nebylo poznat, ze kterých budou červené nebo bílé hrozny, všichni se ale těšili, až budou moci vyrábět Valet opravdu ve velkém a rozšířit do teď malou továrnu.
Čas plynul a zanedlouho již bylo všechno víno zralé. Vyskytl se však problém. K továrně vedla jen úzká prašná cesta, takže se hrozny nemohly bez problémů a ve velkém množství vozit do výrobny, za což nesli vinu Valetový inženýři, kteří měli mít umístění a chod továrny pod dohledem. Okamžitě začli projektovat nové možnosti dopravy vína do továrny, ale stále se hádali, který nápad je lepší. Nakonec musela zakročit sama Valetová princezna, která se z Valetu zrodila a od svého od jmenování do funkce vládce Valetu řešila všechny vnitřní problémy i rozepři mezi řadovými občany. Jako nejvýhodnější řešení určila vykopání tunelu přímo z vinic do výrobny. Hned druhý den se začlo pracovat. Na obou stranách začli kutat horníci tunel a práce šla hezky od ruky i přesto, že denní příděl Valetu byl snížen kvůli výpadku továrny téměř na polovinu.
Kutali několik dní a byl velký důvod k oslavě, když se jim konečně podařilo spojit obě strany tunelu. Teď už mohla továrná vyrábět Valet opravdu ve velkém a v malém množství se i vyvážel do všech zemí světa, kde byl brán jako vynikající, ale neúnosně drahá lahůdka, takže si ji mohly dovolit pouze nejvyšší vrstvy společnosti. Pili jej králové, šlechtici, ale zaplatit byli ochotní i bohatí měšťané a někteří obchodníci.
Obyvatelé Valetu prožívali nejšťastnější dobu své existence. Valet byl všude, kam jen se člověk podívá, ve městě byl relativně levný, takže město díky obrovskému množství turistů bohatlo. Kdyby přijímali přistěhovalce, jistě by se Valet stal největším městem světa, ale protože se snažili zachovat původní obyvatelstvo a určitý řád a čistotu, všichni, kteří se pokusili bez povolení od samotné princezny prorazit nebo jakkoliv překonat městské hradby, byli doslova vybombardováni plesnivými zbytky rozmačkaných hroznů...
Bylo velice vzácné a žádané, dostat se přímo do továrny a podívat se, jak se nápoj vyrábí. Každý týden se však konala celodení kontrola a údržba celé továrny, takže turistům byl v ten den zakázán přístup i do města. Obyvatelé tak měli čas trochu uklidit své krámky se suvenýry, přepočítat vydělané peníze a nakoupit si vše potřebné na vnitřním trhu, který fungoval právě pouze jeden den v týdnu. Kontrola probíhala naprosto normálně. Čistily se trubky, plely vinice a dělníci, pracující v továrně, si mahli na chvíli odpočinout. Když ale došlo na čištění tunelu z vinic, všiml si údržbář tunelu podivné věci, z tunelu občas padaly černé smrduté hrozny, někdy se dokonce přísun bobulí na chvíli zastavil a tekl jen lehký čůrek černé tekutiny. Školenému tuneláři ihned došlo, že to, co teče z tunelu je ropa a okamžitě podal zprávu vedení továrny a za chvíli už měla tento problém na stole i princezna. Pozvala si ty nejchytřejší hlavičky Valetu a společně se snažili vymyslet vhodné řešení dalšího problému společného s Valetem. Padl jeden chytrý návrh. Přišel s ním právě ten, jenž vymyslel tunel z vinic.
Ten návrh zněl: "Nejlepší by bylo, kdyby byla továrna přestavěna na rafinérii. Pár let budem vzniklou naftu míchat s původním Valetem, ale postupně budem pravého Valetu dávat čím dál míň a nakonec budem vyvážet pouze ochucenou naftu. Náklady by se tak několika násobně snížilo, to znamená, že bychom měli několikanásobné výdělky!" Nápad to byl opravdu geniální, a tak měli valetští dělníci zas o zábavu postaráno.
Valet se tak stal obrovským tajným spracovatelem ropy a největším výrobcem Valetu. Tím však příběh Valetu nekončí, ba naopak... začíná...
Produkce Valetu rostla a všichni si libovali a užívali. Práce v továrně byla velice žádaná a proto nebrali každého, ale ti, co se do továrny dostali byli opravdu ti nejšťastnější. Lidé, teda nevím, jestli se ještě dá mluvit o lidech, protože se za tu dobu nepřetržitého doplňování tekutin tím luxusním voňavým pitím přeci jen trochu změnili. Jejich myšlení se poněkud zpomalilo a mozeček zakrněl. Ouška jim lehce zrůžověla od pití červeného Valetu a těm, kteří měli radši Valet bílý, vyzývavě světélkovala očka v záři obrovské osvětlené krabice, která se majestátně vypínala nad budouvou továrny.
Jak víme, lidé pracovali v továrně moc rádi, ale přeci jen se začlo volat po nějakém zpestření jinak stereotypní práce. Až jednou přišel jeden dělník s geniálním nápadem.... ....
"Uděláme k narozeninám Valetové princezny soutěž v pití Valetu. Udělá to výbornou reklamu a my se pobavíme..." Nápad byl Valetovou princeznou okamžitě přijat a hned se začaly dělat přípravy...
Bylo potřeba připravit velké pole, kde se bude moci soutěž konat a na pole přivést v obrovských potrubích Valet. Přípravy trvaly několik týdnů. Do všech koutů světa se roznesla ta slavná zpráva o soutěži. Dělnice pověřené přípravou zdobili rozlehlé pole všemi druhy valetových krabic. Malé, velké, tlusté, tenké, vysoké, nízké, zelené, červené... Byly tam také různé Valetové atrakce. Bylo jich tam tolik, že by to bylo na dlouhé povídání, za zmínku však stojí Valetový hrad, ve kterém strašili místní Vateoví štamgasti, kteří už svítili téměř celí a házeli lidem maličké krabičky Valetu. Byl to zážitek na celý život. Prostě bylo tam všechno tak, jak to na správné Valetparty má být.
V den velké soutěžní slavnosti už bylo pole zaplněno lidmi a další stále přijížděli, takže se muselo pole mnohonásobně rozšířit. Takovou účast opravdu nikdo nečekal, s obrovskou konzumací Valetu se však počítalo, a tak Valet, jenž byl zdarma rozléván, mizel v útrobách soutěžících, tak rychle, že to potrubí málem nezvládala...
Jak tak zábava pokračovala při perfektní hře tovární kapely s příznačným názvem "Kalit Valet" tak se pomalu schylovalo ke zlatému hřebu večera, o kterém však princezna nic nevěděla... Dělníci jí k narozeninám vyrobili největší krabici Valetu, která kdy byla vyrobena a téměř dokonale se podopala právě té, ze které se kdysi valetová princezna narodila....
Když princezně všichni poblahopřáli, rozkalená princezna vymyslela ještě jednu soutěž, která však na programu vůbec nebyla...
"Kdo se narve do obří krabice, ten dostane lízátko s příchutí Valetu" To byla úplná novinka, která procházelá zatím pouze testy a zájem o ni byl tak obrovský, že se všichni vrhli do krabice a ti co se tam nevešli se tam stejně ještě narvali. No prostě se rvali a rvali, až se pole úplně vylidnilo. Opravdu za chvíli nebylo po lidech ani památky, pak se však krabice začla vrtět a vydávat nepříjemný bzučivý zvuk... Chvíle se nedělo nic zvláštního, pak ale začla krabice plivat rozežraná zelená těla, která s hlasitým plesknutím padala na zem a tomu nikdo nechtěl přihlížet...
Valet si příliš reputaci nezlepšil, ale koho to sere? valetu zdar a kalit, kalit...:-)
Až budu mít náladu, tak napíšu Zkázu Valetu... ale Valet tady stejně bude navždy...;-)