Uhhh

Tak jsem se živej vrátil z prázdnin... Každý čtvrtletí tu maj 14 dní prázdnin... Tohle povídání asi bude docela dlouhý... Vypíšu jeden den po druhým...:-D

21.9. Pátek... Nic zajímavýho... škola... zrůdy bzučely...

22.9. Sobota... Narozeninky... Tak už jsem velkej kluk... Ráno jsem se jen tak ze zvyku přestěhoval asi 9 kilometrů od školy... To by nebyla žádná legrace kdybych neměnil každý dva tejdny rodinku...;-) ... Jakmile jsem se trochu vzpamatoval, vyrazil jsem s odjíždějícími deutschmany na nechutně drahej minigolf... English teacher se mnou pak chtěl jít kalit, tak jsme dali pár pivek a seznámil jsem se s asi deseti švýcarama a skoro do rána jsme chodili od baru k baru a kalili... Konečně jsem si moh dát dobrej českej budvárek... paradise...:-) Až na to, že anglicky tomu říkaj "badva" Ve dvou barech jsem dostal birthday shot nejsilnější sračky co tam měli...:-D Docela prdel...:-) A nejlepší bylo, když jsem pak v půl čtvrtý ráno v dešti stopoval z Queenstownu domů... A co myslíte? Za 5 minut už jsem seděl v autě...:-D

23.9. Neděle... V osm zvonil budík, ale vstal jsem až v devět... Nevím proč, ale ňák jsem neměl chuť na snídani...:-) No... V jedenáct už jsem stál na silnici s baťohem plným žrádla a stopoval na jih... Za tři hoďky jsem se dostal do Invercargillu... Takový divný šedý město... Asi ve 4 pm jsem se dostal do městečka Bluff... fakt blaf... Úplně mrtvo... A ve 4:30 už jsem jel lodičkou za 55 dolarů na Stewart Island... Dvaceti uzlovou rychlostí to skákalo přes obří vlny a po tý sobotě mi zrovna moc dobře nebylo...:-) Když jsme po hodině konečně přistáli, tak jsem se ubytoval za 30 dolarů v backpackers a šel jsem se trochu nažrat a něco nafotit...

Stewart Island

Třetí největší ostrov Novýho Zélandu... Žije tam 406 lidí a aut je tam asi 450...:-D Na Stewart Islandu je jeden z posledních původních lesů NZ... Je to docela na jihu a prší tam skoro každej den...:-D Je to jediný místo na světě kde žije divoce větší množství ptáků kiwi... Žije tam ale plno jinech ptáků, o kterejch jsem v životě neslyšel... Měli by tam žít i tučňáci, tuleni a lachtani... Já jsem tam jel hlavně trochu trackovat...:-) Sám... Samotinký... Nj... Chůze není dost "cool" aby někdo jel se mnou a mně to opravdu nevadí...:-) Než jsem odjel, tak mě všichni přemlouvali ať tam nejezdím, že je to moc náročný a nebezpečný a já nevím co ještě... hmm... neposlech jsem...:-)

24.9. pondělí... V osm už jsem byl živej, vyřídil jsem něco v kanceláři národního parku, dokoupil poslední maličkosti v místním krámku a hurá na výlet... Příroda hezká, track fakt trapnej... Fakt ubohý jít uprostřed neprostupnýho lesa po schodech na horu, po schodech dolů a po rovině po chodníku...:-D Naštěstí mi to trvalo jen tři hodiny než jsem došel do první chaty...:-) Nafotil jsem pár fotek a celý odpoledne jsem se flákal... Během odpoledne tam dorazil starší Novozélandskej tramp a jeden mladej cestující angličan... Brzy jsem zjistil, že jsem udělal docela chybu, že jsem si nevzal repelent... Větší množství muchniček jsem v životě neviděl... Milióny a milióny malejch bzučících zrůd...

25.9. úterý... V půl sedmý byli všichni vzhůru... a v půl osmý už jsme šlapali do kopce a z kopce slušným bahínkem...:-) Konečně něco zábavnějšího než ty debilní chodníčky... Ten den jsme vynechali jednu chatu a po 9 hodinách docela slušný chůze jsme dorazili na druhej konec ostrova... K večeru jsem zjistil nemilou věc... Když budu pokračovat ve žraní jak jsem začal, tak brzo skoončím... Nj... Úplně jsem nepočítal s tím, že jsem schopnej sežrat 17000 kJ za den...:-D Fakt nekecám...:-) Pro představu... 17000 kJ je jako 10 kilo mrkve...:-D A stejně tady hubnu... Ten den se mi však podařilo získat jednu mrkev a jednu cibuli... Dvě Novozélanďanky na výletě viděly jak trpím a smilovaly se...:-)

26.9. středa... Novozélanďánek vyrazil dřív než jsem se vzbudil, takže jsem ten den šel sám... Asi 4 kilometry tracku se mělo jít po pláži... Hezký, akorát nebyla zrovna vhodná doba jít při přílivu... (příliv tu je až 3 metry) když jsem se pokoušel proběhnout track vedoucí kolem takovýho velkýho kamene, tak jsem se trochu nedobrovolně skoro celej vykoupal v Tasmanově moři...:-D Před obří vlnou nebylo úniku...:-D Přežil jsem a po dalších pěti hodinách rozvážný chůze bahnem jsem došel do chaty... Zase jsem si neodpustil nadměrnou večeři o třech chodech s energetickou hodnotou přesahující 8000 kJ...:-) Moc žeru... Za tmy jsme šli pozorovat kiwi... Slyšeli jsme, ale neviděli... V noci dělali kiwíci neuvěřitelnej bordel někde blízko, ale nic jsme neviděli... Hmm... Naděje umírá poslední... Kiwi jsou noční ptáci a je skoro nemožný je vidět ve dne... hmm

27.9. čtvrtek... V 6 am už jsem snídal...:-D Udělal pár snímků perfektního východu, ale obráz ky se mi moc nepovedly...:-) Děda Novozélanďan zase vyrazil asi o hodinu dřív než já a dokázal mě docela dobře nasrat... Vzal mi moje ponožky... Hmm... Tenhle den byl trochu proklínací... Proklínal jsem Novozélanďana a nedokázal pochopit, jak mi moh vzít ponožky...:-D Proklínal jsem můj baťoh, kterej byl moc velkej na věčný podlejzání větví... Prohklínal jsem mý tkaničky, který se mi roztrhaly(hahaha... měl jsem náhradní...:-)) a do čtvrtice jsem proklínal novozélandský doktory, ktery mi na nalomenou kůstku v nártu řekli, že je to hluboká modřina... dementi... Ještě teď mě to po třech měsících bolí...:-( ...

Asi v půli cesty jsem Novozélanďánka doběh a pěkně jsem mu vyčet ty ponožky... Když se omluvil, tak jsem mu to odpustil...:-) ... ... Track docela často vede po pláži a někdy není úplně jednoduchý najít místo, kde track pokračuje do lesa... Ten den jsme nemohli track najít víc než půl hodiny... milióny a milióny(možná ne milióny, ale nikdy v životě jsem větší množství neviděl...:-)) muchniček lítalo kolem nás a my jsme zoufale chodil pichlavým křovím sem a tam a hledali... Když jsem track konečně našli, zbývaly nám už jen dva kilometry do další chaty... Už jsem se těšil na klid a večeři, dokud jsem nespatřil další obyvatele chaty... 6 lovců, dělajících neuvěřitelnej bordel a nutili mě závidět jejich jídelníček... To se jim to žere, pije, bzučí... když přílítli helikoptérou... ... Mimo to, že večer dělali strašnej hluk když jsem chtěl jít spát, tak rozpálili kamna úplně do ruda a v chatě muselo bejt asi čtyřicet stupňů... Neměl jsem na sobě skoro nic a stejně jsem nemoh spát...

28.9. pátek... V pět ráno jsem šel na záchod... V 5:10 už děda Zélanďan šel lovit ryby...:-D A věřte nebo ne... Ulovil... Takovou malou ošklivou rybku, ale půlku jsem moh sežrat... Lepší než nic do mýho vyhladovělýho žaludku...:-) Go... Pokračujem v cestě... Trochu pozdě jsem si uvědomil, že jsem v chatě zapomněl lžící... A za to můžou ty lovci... blééé... Kolem poledne jsem zrovna přemejšlel o tom, že jsem neviděl kiwi... A že je vidět chci... Tak jsem se zasnil, že jsem málem spad do bahna, když kolem mě prolítnul nelétající pták KIWI... Jooo.... KIWIIII!!! Vykřik jsem... Možná 15 minut běhali tři kiwi kolem nás a ještě k tomu ve dne... lucky... To se každej den nevidí... Děda NZ povídal, že hrajou hru chasee-catchee-fuckee... Kolik lidí na světě vidělo ve volný přírodě fuckující kiwíky...:-D ... Já jo...:-) Akorát vyfotit jsem to nestih...:-) ... Neuvěřitelnej kiwi zážitek mě poháněl dál... ... Většinou jsem však sílu získával myšlením na jídlo... Každej den jsem myslel na mojí večeři a k tomu jsem si přimyslel ňáký český jídlo... Takže jeden jsem myslel na piškoty, pak zas na pivní rohlíky a tenhle den jsem si vzpoměl na pečenou kachnu s knedlíkama a se zelím...:-D A jak to teď píšu, tak se mi sbíhaj sliny...:-D ... Každej den bylo něco nadstandartního... A dneska to nebyli jen kiwi, ale úplně dokonale kýčovitej západ slunce...:-) Když je rudej západ, tak druhej den bejvá zpravidla dobrý počasí... Rudej východ zase značí špatný počasí...

29.9. sobota... Zase v 6 vzhůru... Poprvý v životě jsem viděl jev, že by předchozí den byl rudej západ a následující ráno rudej východ...:-D ... Nj... Počasí se začlo horšit a my jsme si na vlastní kůži mohli vychutnat pořádnej ledovej jižní déšť... Přesto jsme úsek mezi chatami, který by se údajně měl jít 5-6 hodin, dali za necelý 3 hodiny!!!...:-D Přesně v 10:27 jsme dorazili do chaty... Docela nás to zarazilo... Co teď... Celej den volna... Co dělat jinýho, než jíst... To bych ale neměl, jestli nechci následující dny chcípnout hlady... Hmm... Normální lidi prostě nedokážou sežrat 10000 kJ na posezení...:-) Stalo se něco, co by nikdo nečekal a mě to změnilo život... Tada aspoň na ten jeden den...:-) Našel jsem v chatě jídlo... 4 nudlový polívky, půl kila rejže, několik obyčejnejch pytlíkovejch polívek, zbytky ňáký zeleniny a několik instantních pudingů... No... Během odpoledne už to nebylo...:-D Fakt jsem to všechno sežral...:-D ... Už to bude znít dost pohádkově, ale já jsem ten den dokázal sníst 21000 kJ...:-D Takový množství stačí ňákejm lidem klidně na tři, čtyři dny... Hmm... No... A ráno už mi zase kručelo v břiše... Prostě se to ze mě vypařilo...:-) Já bych moh vystupovat v ňákým pořad, kde by mě furt krmili a sledovali, jak to se mnou nic nedělá....:-) K večeru ještě dorazil do chaty Francouzský pár na svatební cestě...:-)

30.9. neděle... Vstát, najíst, vyčistit zuby, zabalit batůžek a jít... ráno jsem cestou na záchod narazil na mrtvýho tučňáka... chudák malej... Ten den nás čekali nenáročný 4 hodiny šlapání v bahně a dešti nahoru a dolu a brození rozvodněnejch potoků... Ten den jsem měl poprvý docela vlhko v botech... Hmm... Moje lovely botičky za tenhle track docela utrpěli... Kombinace věčnýho bahna a mořský vody jim moc neprospěla... Po několika hodinách sušení a odpočívání v další chatě přišel z druhý strany tracku starší novozélandskej pár... Jakmile mě viděli, tak jen řekli: "Chudáček malej... Takovej hubenej... On trpí... On nemá dost papání..." Noo... Zrovna tohle neřekli, ale fakt je, že mi dali asi polovinu jejich jídelních zásob...:-D Dostal jsem i takový jídlo jako rajčata a kiwi fruit... K večeru jsme šli lovit úhoře... Ulovili jsme pěkný hovno, ale viděli jsme tučňáka... živýho... Chytit jsem ho nestih... Škoda... Mohla bejt čerstvá večeře... ... Jak jsem říkal, každej den na mě čekalo několik překvapení... Už jsem se chystal jít spát, ale překvapení dne teprve čekalo... Asi kolem 10 pm se začla chata třást a několik vteřin se třásla jakoby se jí někdo snažil zdemolovat... Za dalších několik sekund už se třásla jen zem... zemětřesení...:-) Moje první zemětření... Když jsme se dostali do civilizace, tak říkali, že to bylo 6,1 Richterovy stupnice... To je dost...:-)

1.10. pondělí... Huh... Půl prázdnin pryč... A hurá na cestu... Celej den lilo... Z malejch potůčků se staly velký potoky a z velkej potoků se staly řeky... Perfektně sjízdný...:-) Do další chaty jsme šlapali asi 5 hodin... Spíš ve vodě než v bahně.... Místy byl track hlubokej klidně půl metru...:-D Když jsem dorazili k chatě, tak jsem ze sebe strhal mokrý hadry a skočil do moře... No... Jak bych to jen řek... Bylo to studený...:-D Ale dokázal jsem udělat tři tempa, než jsem zmrznul...:-) Následovala poslední noc na tracku... K večeru dorazil do chatu pár lovců... Na tři dny měli jídla jak já na tři dny... To znamená pro ně až příliš...:-) Mimo to, že jsem zatáhnul několik jablek, který v chatě nechal někdo před náma, jsem sežral lovečkům půl uzenýho kuřete... Co mohli čekat, když mi řekli: "Ber co hrdlo ráčí..." ... Hrdlo ráčilo opravdu hodně...:-D ...

2.10. úterý... Poslední, devátý den tracku... Počasí extrémně hnusný... Nic moc zajímavýho po cestě... Ještě ten den jsme stihli ferry do Bluffu a večer už jsem papal nový jídlo v Invercargillu v Backpackers... Tra la la... Na Stewart island bych jel klidně znova...:-)

3.10. středa Měl jsem ještě 4 dny prázdnin, tak co takhle trochu zahitchhikovat a něco vidět... Moc dobrou silnici jsem si nevybral... Jedno auto za 5 minut... Po hodině jsem se však konečně dočkal... Zastavil mi Novozélanďan, kterej znal Českou republiku, Prahu, český pivo, český holky... ... Je to voják... A příští tejden letí do Afgánistánu... Je to ale taky synovec nejznámějšího farmáře široko daleko... Prostě a jedoduše jsem se dostal na farmu, kde jsem 4 dny makal a oni mě 4 dny krmili...:-) Dost dobrý... Jen rodit jehňata se mi moc nechtělo...:-D

A konečně dneska... 7.10. ... NZ hrál rugby proti Francii a prohrál... Národní smutek...:-D Ne že bych jim to přál, ale "hahaha"...:-D Plná huba keců, jak jsou nejlepší a teď to maj... Ovcožrouti...:-)